Dnešní čtení jsem trávila na pokoji č. 3 s malou slečnou. Kristýnka, devítiletá slečna, která byla v nemocnici „jen“ dva dny (od pondělí) a ve čtvrtek nebo pátek ji mají pouštět domů – takový normální pracovní týden. Po krátkém povídání jsme si přečetli kousek z večerníčkových příběhů Krysáci. Potom už nám na dveře klepal pan Josef Koller, herec Městského divadla Zlín. Jeho naprosto úžasný a lidský přístup člověka musel pohladit po duši. Jde vidět, že jako tatínek tří dětí má dostatečnou praxi. Kristýnka byla trochu opatrná. Rozhodně se není čemu divit, každý kdo si poležel v nemocnici, byť jen chvíli, jistě ví, že i přes snahu milého personálu to nikdy není jako doma. Této klidné a tiché slečně se však nespočetněkrát objevil úsměv na tváři, když poslouchala veselé a místy napínavé předčítání o tak trochu jiné paní učitelce z knihy Kouzelná třída.

„Pamatuješ si, jak se jmenovala ta knížka, co jsme četli?“

„Zvláštní škola?“ říká nejistě Kristýnka.

„Tak trochu zvláštní určitě byla,“ usmíváme se. A já si říkám, jak krásné by bylo, kdyby každá paní učitelka byla tak trochu víla s nádhernými křídly a náš život jako kouzelný příběh.

 

Děkujeme hercům Městského divadla Zlín, že s nadšením věnují svůj čas dětem. Díky jejich důvěryhodnému přednesu je na chvíli tak jednoduché věřit, že náš svět vypadl z pohádek…

 

Jana Holčapková

Zlín

19. 1. 2016