Jiřina Šiklová, socioložka a publicistka

.Číst dětem, to není jen vzdělávání, informace, ale i vytváření vztahu mezi rodiči a dětmi. Je to chvilka ztišení, kdy se vše jakoby zastaví a dítě ví, že ta uspěchaná matka nebo často doma nepřítomný otec, si právě kvůli nim, dětem, udělali volno a na ně se soustředili. 

K čtení patří klid, zaměření na mluvené slovo, které není provázeno obrázky, jako je to na televizi, kdy třeba jen svítí malá lampička, přímo na čtenou knížku a dítě toto vnímá jako dar rodičů jen a jen jemu. Vnímá to intenzivněji, jednou bude takto napodobovat svoje rodiče a obdobně číst i ono svým dětem. 
Tedy toto čtení provazuje, spojuje generace. Zkuste se zeptat dospělého, případně i starého člověka, jak prožíval kdysi to "ukládání" ke spánku.Obsah si již většinou nepamatujeme, ale klidný hlas,intonaci,atmosféru určitě máme v sobě začleněnou. Když se dočetlo, následovalo : vyčůrat, pomodlit a teď již spát. Tak končil den a otevíral se nepřímo i ten druhý. Rodiče byli přitom a byli tak přítomni i při mém čtení vlastním dětem a později i vnoučatům, i když ve skutečnosti již na této zemi nebyli. Jednou budou naše děti hledat tzv. identitu. Toto čtení je také součástí identity a i proto má být pronášeno v "mateřském jazyce" a mají se při tom opakovat texty (pohádky, pověsti), které se vztahují k zemi, ve které žijeme."