Darování je dar aneb Zbytek se kamsi zakutálí

V talmudu je skryt početní úkol. Máte tři sta šekelů. Sto rozdáte chudým. Kolik vám jich zbude?

Jako na všechno, lze i na obdarovávání pohlížet jako na čin čistě sobecký. Posilujeme si ego, vykupujeme se z hříchů, hrajeme si na spasitele. Anebo naopak. Darování je akt, který zlepšuje život. Ne všichni umíme tvořit, ne všichni máme nadání a talent. Ne všichni máme takové profese, aby po naší práci něco zajímavého zůstalo. A dobročinnost může být příležitostí, jak toho dosáhnout.

Darování je cestou k nesmrtelnosti: jako když sázím strom, pečuji o něj a vím, že bude plodit i v době, až tu nebudu. Moudrý rodič se těší, když ho děti přerostou. Když někomu daruji, zasívám tím semínka, dávám šance. Třeba dovolím rozvinout talent, který by jinak zhasl. Nebo nabídnu alespoň prchavé štěstí tam, kde je beznaděj. Život, to je střídání napětí a uvolnění. Obdarování nabízí obojí. Člověk touží něco získat, v potu tváře vydobýt svůj chléb. K lidskosti ovšem rovněž patří dobrovolně se části výdělku vzdát. A darování nás učí odpovědnosti a pokoře. Dává nám pocítit, že ne každý se narodil s rovnou příležitostí a že je nesmysl, aby se nám o všechno staral stát.

Darování také znamená sebevědomí: „Ano, jsem na tom dobře, jsem úspěšný, daří se mi. Můžu si dovolit rozdávat." Je také lékem na osobní zahořklost, beznaděj, rezignaci... zkrátka na blbou náladu. Je způsobem, jak nepromrhat život nadáváním na ostatní a místo toho vlastní silou zlepšit svět. A jaká je tedy odpověď na talmudickou otázku z úvodu? Samozřejmě, že vám zbude sto šekelů, které jste darovali. Zbytek se kamsi zakutálí...

Autor: MUDr. Tomáš Rektor, psychiatr a psychoterapeut