Kniha je záchranný pás samoty (R. Gomez de La Serna)

I v novém roce si můžeme připomenout krásné okamžiky závěru roku 2015:

Kniha je záchranný pás samoty (R. Gomez de La Serna)

Všechno zlé je na něco dobré. Nikdo nevítá nemoc, či dokonce nutnost ležet v nemocnici, ale i na tom může být něco příjemného a užitečného. Pro mne aspoň bylo. Když mě přepadla nemoc, díky čtení knih jsem (hezky vleže!) mohl prožívat s jejich hrdiny úžasná dobrodružství a cestovat po celém světě. Číst o dobývání severního pólu nebo o cestě oceánem na ledové kře pěkně v teple, pod peřinkou – to si člověk vychutná obojí
měrou vrchovatou. Jako dítě jsem byl nemocný docela často, takže jsem si takových cest a dobrodružství užíval hodně, díky knížkám poznal daleké země a prožil mnohé z dějin celého lidstva. To bylo námětů k snění, k rozvíjení fantazie! Později jsem ocenil ještě jeden přínos četby knih. Na základní i na střední škole jsem se nemusel učit pravopis a slohovky jsem zvládal levou zadní. Z knih jsem to měl prostě “v oku a v ruce”. Když pak přišly bolesti a trápení dospívání a dospělosti, staly se některé knihy hojivým balzámem, který dodnes opakovaně užívám (počínaje Babičkou, přes Seifertovu a Skácelovu poezii, Čapkovy apokryfy a povídky po Malého prince a román Dobrý člověk ještě žije). 

Dnes mají knihy velkou konkurenci v televizi, počítačích, tabletech a podobných vymoženostech, trávit čas čtením vychází z módy, je to prý zbytečně namáhavé – a podle toho vypadají jazykové schopnosti či spíše neschopnosti nečtenářů. O to záslužnější je četbu knih podporovat. 

Příležitostí k podpoře čtení a k ulehčení pobytu dětí v nemocnici byla akce společnosti “Celé česko čte dětem” a lanškrounského rodinného centra “Dětský svět” s názvem “Udělej radost – daruj knížku dětem v nemocnici”. Studenti Gymnázia Lanškroun přispěli 18. 11.2015 víc než stovkou knih, je nádherné, že se na naší škole našlo 24 dárců, nejvíc (celkem 9) jich bylo z primy. Všem patří obrovský dík organizátorů, ale nejvíc je určitě bude hřát vděčnost obdarovaných dětí i jejich rodičů. 

Kdysi se bralo vážně heslo Kniha přítel člověka, knížky měly svůj jedenatřicetidenní svátek – březen, měsíc knihy, a když mělo vyjít něco dobrého, stály se před knihkupectvími brzo ráno dlouhé fronty. Je to dnes pro Vás příležitost k shovívavému či ironickému úsměvu, nebo k zamyšlení.

Jan Zezula, učitel českého jazyka na gymnáziu
 

Knihomolův sen

Probírám se stohy knih a knížek - jsou barevné, veselé, krásně voní - jsou jich stovky, každá jiná. Připadám si zase jako malý kluk, který narazil na zaslíbené království pohádek a dobrodružných příběhů. Harry Potter, Medvídek Pú, Malý princ, Mauglí nebo Patnáctiletý kapitán. Ne, nejsem v knihkupectví - jsem v nemocnici, na dětském oddělení. Čtrnáct obrovských krabic plných knížek přivezly dvě obětavé maminky z nadace Celé Česko čte dětem a Rodinného centra Dětský svět v Lanškrouně. Tu spoustu knih věnovali rodiče a děti ze škol a školek na Lanškrounsku - aby i děti v nemocnici měly kam sáhnout po dobrém čtení, aby jim nemoc ubíhala rychleji. Právě nemoc je často příležitost, jak přečíst nejednu knížku, na kterou jindy není čas. Vzpomínám, že jako kluk, jsem zvládl i tři knihy za den! Tak milí dětští pacienti - s chutí do toho! A těm, kteří ještě číst sami neumějí, ochotně přečte paní učitelka nebo někdo blízký.Upřímný dík každému, kdo se na krásném projektu podílel - za všechny, kteří si zde najdou svou oblíbenou četbu. Řadím se mezi ně.

 Luděk Ryba, primář dětského oddělení Orlickoústecké nemocnice