Odemykání studánky


Odemykání studánky

Místo konání: Studánka v nedalekém lese
Organizátor: ŠD Beroun - Závodí, Komenského 249
Datum akce: 02.06.2017

Studánka se dočkala

Konečně dnes se naše studánka dočkala svého odemčení. Je 2. června 2017. Sluníčko sice pálí, ale je přijatelněji. Proto děti školní družiny i klubu se vydávají konečně svoji studánku odemknout.

Krátce po třinácté hodině odchází děti školní družiny a klubu do blízkého lesa k nemocnici, aby konečně odemkly studánku a popřály jí jenom všechno to dobré. Právě nyní si uvědomujeme, co pro člověka, a vůbec pro celou Zemi znamená voda. Voda, tekutina, bez níž by nemohl existovat život. Pomalu a jistě se dostáváme do cíle, a scházíme ke studánce. Jaké překvapení pro Veverušáky, kteří před několika dny byli upravit okolí studánky, kde ještě odtékala voda. A dnes? Po vodě, která by měla odtékat, ani památky. Korýtko od studánky je suché. Proto jasně vidíme, jaký je nedostatek vody. Chvíli si povídáme, nasloucháme zpěvu ptáčků a pak i my si zazpíváme tu Berounskou studánku, kterou jsme se naučili minule. Relaxujeme ve stínu lesních stromů, pozorujeme okolí a pak již jdeme studánku odemknout. Slovy „Odemykám, odemykám studánku, abych měla vody do džbánku“, Maruška Hirnerová a Nikolka Ježková studánku zlatým klíčem opravdu odemkli. Vše se odehrálo za přítomnosti všech zúčastněných dětí z jednotlivých oddělení a klubu. Studánce jsme popřáli, každý sám za sebe a pak se s ní i rozloučili a odcházíme nazpět. Veverušáci si však ještě slíbili, že než odejdou na prázdniny, studánku ještě navštíví.

Květa Hrbáčková

O zakletém místě 

Byla jednou jedna vesnice, kde žilo spokojeně mnoho lidí. Nedaleko vesnice byla studánka, ke které chodili pro vodu. Jednoho dne přišla bouřka a blesk zapálil vesnici, která celá vyhořela. Lidé odešli a místo zůstalo prázdné.

Po mnoha a mnoha letech šel okolo mladý chlapec, který se jmenoval Janek. Na místě, kde dříve stála vesnice, se mu moc líbilo a chtěl zde zůstat, ale nic se mu tady nedařilo. Když tak seděl smutně večer pod borovicí, přišla k němu babička. Chvíli si spolu povídali a Janek se dozvěděl, co se tady před lety stalo. Velké překvapení pro něj bylo zjištění, že by tady před lety měla být studánka. Hned druhý den jí začal hledat a našel ji nedaleko. Ale studánka byla špinavá a zarostlá. Celé tři dny studánku čistil. Po třech dnech usnul únavou a zdál se mu sen o krásné víle. Jaké ale bylo překvapení, když se probudil, stála před ním dívka, která byla stejná jako víla. Jmenovala se Amálka a Janek se do ní hned zamiloval.  Zůstali spolu  na tomto místě a pečovali o studánku. Od té doby se jim dařilo, a jestli neumřeli, žijí tam spokojeně dodnes.

1. oddělení ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249

Fotogalerie

Plakát z akce