PhDr. Václav Mertin, známý dětský psycholog, autor knih

Ale čteme mu a ta atmosféra u toho býva zpravidla pozitivní, přátelská, přijemná, když předčítáme, dovolujeme i to, co možná, když hrajeme nějaká auta nebo střílečky, bývá tak obvyklé, že to dítě se na nás namáčkne.Takže ten přínos je emoční. Takže připusťme, že nám, i tomu dítěti, je určitě dobře. Že po nás nikdo nic nechce, že společně něco sdílíme, že jsme spolu, a navíc, ještě to, co je v té knížce. Jedna věc, kterou bych nerad, aby zůstala stranou, děti touží po naší blízkosti, ale my jim to nemůžeme odepřít takže takový ten jako rozvoj poznávání, jako rozvoj řečový, slovní zásoby, mnohem léoe, když předčítáte Vám to umožňuje reagovat nějak, já už vidím, že ho to třeba nebavi, nebo, pokud jsem průměrně citlivý, nebo tak mi rozumí, nebo když mu čtu a vidím, že toto slovo v životě neslyšel, to znamená, že je ten vzdělávací rozvoj zcela určitě, …..nenutím ho, aby četl se mnou, ale on vlastně vidí, že když je obrázek a ten obrázek vlastně čtu……Je důležité ukazovat dítěti, klidně si jezdit prstem po knize a ukazovat mu, že čtu zleva doprava. . Pro děti jsou také důležité příběhy, že to dítě se může identifikovat s tou postavou nějakou. Může si na zkoušku zažívat to, co v životě třeba nemůže zažít. Předčítání je jedna z klíčových věcí, které mu my, jako rodiče, můžeme udělat.